Jak přežít rozlučku se svobodou

Proč si společnou rozlučku neužijete?

Hlavním důvodem je obava z toho, co si o Vás pomyslí ti ostatní, které tolik neznáte. A těch "ostatních" je tam z Vaší strany, nebo ze strany Vašeho snoubence mnoho.

Muž zve na svou rozlučku se svobodou většinou kamarády, ke kterým má naprostou důvěru a prožili spolu v životě už hodně srandy a událostí. Žena to má úplně stejně. Jenže na společné rozlučce se najednou objeví 2 skupiny lidí, které se navzájem zase tak dobře neznají. Váš snoubenec nezná všechny Vaše kamarádky a pokud ano, nemá k nim takový vztah, jako ke svým pozvaným kamarádům. Pro Vaše pozvané kamarádky je pak většinou za "suchara". Zábava se ani pořádně nerozjede a ještě před půlnocí jste oba doma. Záleží ale i na tom, jaká skupina lidí se sejde. Znáte-li se dobře všichni, pak ostych většinou zmizí a o zábavu bude postaráno. Ve většině případů tomu tak ale není.

Chcete-li tedy zažít pořádnou akci s názvem "rozlučka se svobodou", udělejte jí rozhodně odděleně. Určitě toho nebudete litovat. Jestli to bude ve jménu zábavy a nevšedních zážitků, pak na to budete dlouho vzpomínat. Oživením celé párty mohou být pozvánky pro Vaše přátele i s jejich vyrytými jmény ve stylu Dog Tag, které budou mít po celý večer na krku.
 

Partnerovi naprosto důvěřujte

Před rozlučkou máte většinou jen několik dnů, maximálně týdnů před svatbou. Nemějte obavy, že by si to ten Váš vyvolený na rozlučce rozmyslel a zamiloval se třeba do barmanky. To se ještě nikdy nestalo! Rozlučka je jakousi součástí svatby a tak to také probíhá. Nejezdí se tedy "na lov", ale vždy a pouze za zábavou, kterou navíc sleduje mnoho očí těch nejlepších přátel.
 

Neptejte se zbytečně na podrobnosti

Nikdo dopředu přesně nemůže vědět, co se chystá. Mohou nastat i nepříjemné situace. Většinou neškodné, pro ostatní samozřejmě zábavné, ale pro Vašeho partnera to nemusí být taková pohodička.

Je opravdu mnoho žen, a možná mezi ně také patříte, které by například nesnesly, kdyby se jejich snoubenec díval z 10 cm na téměř nahou, leckdy i zcela nahou, slečnu, a to ani v případě rozlučky se svobodou. Ta situace ale může nastat, přesto že Vám slíbil, že se nic takového dít nebude. Může to být i pro něj velké překvapení. Těžko lze po něm chtít, aby před 15 nejlepšími kamarády v takové chvíli vzal bundu a vztekle odešel domů. To prostě nejde, ať se mu to líbí, nebo mu to není příjemné. S tím se člověk musí vyrovnat. Naštěstí nikdy nejde ani o zdraví, ani o život. Je to jen a jen o hlavě. To se překonat dá.

Vašemu snoubenci by ale jistě nebylo příjemné Vám říkat něco, s čím naprosto nesouhlasíte. Nikdo nechce mít hádky těsně před svatbou. Ani Vy je nechcete. Tak se neptejte.

Na druhou stranu, jste-li oba pro každou srandu a můžete se o své zážitky bez obav podělit, je to to nejlepší, co můžete v rámci naprosté důvěry udělat a udělejte to.
 

Plány většinou vezmou za své

Jestli si myslíte, že rozlučku skvěle naplánujete, tak ano, začátek bývá většinou ve Vaší režii. Chvíli se všichni ve skupině otrkávají a po té nastává doba "vystrkávání růžků". Některé kamarádky začnou vymýšlet, jak to ještě více rozproudit. Plány většinou berou za své a začne se jednat instinktivně. Nebojte se a důvěřujte Vašim přátelům. Jsou tam pro Vás a rozhodně nemají zájem čímkoli zkazit Váš večer.

Z vlastní zkušenosti mohu říci, že jak miluji vše do detailu naplánované, tak můj plán rozlučky vydržel přibližně první 3 hodiny. Dalších 8 hodin to bylo v režii cca 20 mých přátel.

Můj plán byl takový, že začneme na motokárách, po té následuje večeře v restauraci a nakonec zakotvíme v některém z music klubů. 

Čas ubíhal fajn zábavou a můj plán se držel do doby, než někdo z kamarádů objednal 2 dlouhé limuzíny a několik taxíků. Během vteřiny se akce začala vyvíjet úplně jinak, než jsem chtěl. Najednou jsme se všichni objevili v tom nejluxusnějším pánském klubu v Praze. Převážná většina z nás viděla něco podobného na vlastní oči poprvé v životě. Byl jsem trochu v šoku, když všichni, i do toho posledního studenta, zaplatili vstupné 350 Kč. Jenže to nebylo nic proti tomu, co jsme si přečetli na nápojovém lístku. Třetinka piva za 300,- a panák za 800 Kč? Uff. Začali jsme tedy třetinkou vody za stovku a rozkoukávali se kolem sebe. V té době stále s otevřenou pusou.

Když už se zdálo, že se situace pro mne uklidnila, dostavilo se skutečné peklo. Opět někdo dostal nápad na překvápko. Vzhledem k tomu, že jsem byl z celé party kluků jasně identifikovatelný cíl, přišly si pro mne 2 nahotinky a šly skutečně na jistotu. Nutno podotknout, že v celém klubu jich takových bylo snad 100 a jedna opravdu krásnější než druhá.
 

Vůbec jsem netušil, co se bude dít. Kamarádi mi ochotně pomohli se zvednout. Od toho jsou to kamarádi, že? I přes to šero musela být jasně vidět moje zcela bílá tvář. Odvlekli si mne na centrální pódium a já dostal "na holou" vlastním páskem asi před 300 hosty. Ano, potlesk většiny cizinců nebral konce. Náramně se bavili i mí přátelé. Snažil jsem se, abych na tento nepříjemný zážitek zapomenul co nejdříve. Dnes již vím, že ani alkohol za strašlivé peníze nepomůže. Než jsem se z toho všeho vzpamatoval, tak bylo ráno a všichni jsme se začali rozcházet domů s dohodou, že si to necháme pro sebe. Podle mne ta dohoda skončila u některých přátel ještě ten den. O to se nedalo nepodělit...

Řekl jsem si, že tu cestu do pánského klubu s mým vystoupením na pódiu mé nastávající neřeknu. Naštěstí se ani příliš nevyptávala, takže na otázku "Jaký to bylo" jsem mohl odpovědět, že to bylo fajn a že jí mám moc pozdravovat. Dnes to již moje žena ví všechno a oba se tomu smějeme. Je to jeden z těch zážitků, na které se do smrti nezapomene a já jsem za to nakonec moc rád. Pokud jde o zážitky, tak to byl úžasný večer. 
 

Klid na závěr

Abych to shrnul. Přes to, že se může stát leccos, budete na to s odstupem času vzpomínat vždy v dobrém a s úsměvem. Rozlučky se nebojte. Udělejte si ji klidně každý zvlášť se svými přáteli a užijte si tento večer. Pak přijde ještě krásnější den. Vaše svatba. Pak svatební afterpárty se všema dohromady. To budou nejkrásnější dny a večery Vašeho života.

Vydařenou rozlučku Vám přeje 
Martin Pátek, autor Svatebního diáře